Blood, Khat, stuck in Yemen 2014

 23:45h: tak zalehnout a spát.. Zavolají?

 5:45 - první muezzin, první mešita, 5:46 - druhý muezzin, druhá mešita…10ti minutové staccato ukončuji převalením na druhý bok za 10 sekund. Spí se dobře. Asi trénink ze služeb?

7:30h, snídaně: Dr. Nidal - 59ti letý palestinský anesteziolog z Ramalláhu, nyní pátým rokem z Toronta. Studoval medicínu na Krymu, praktikující křesťan, manželka, tři děti, nejmladší holčička 12 let. Dlouhý příběh v krátké větě. Anesteziolog je jako bubeník v kapele. Ty dobrý taky nikdo nechápe.

Píchá spinál bez lokálního umrtvení - na jeden „shot“. „Nidal, you are like cowboy. One shot, one dead. Like Charles Bronson from Once upon a time on the West.“…„No Pítr, no Bronson, Henry Fonda - psychopatic killer.“

 

Dr. Henry Fonda

Rodinu vídá cca 4 měsíce v roce, zbytek jezdí z mise na misi. V Kanadě anesteziologa dělat nemůže, takhle je ale zaměstnancem kanadské organizace (MSF Canada- Medicins sans frontieres Canada), s platem 2000 kanadských dolarů měsíčně a sociálním pojištěním. Jediná možnost, jak se dostat v emigraci ke své práci a za pár let k důchodu.

8:00h, Medical meeting: Co, jak a proč v posledních 24 hodinách. Lékaři z oddělení, ambulance, ER (pohotovost), já a místní chirurg, Henry Fonda, psycholožka, rehabka, vrchní sestra, vrchní sálů. Vede ho Medical Director Emile z Konga.  40cátník, lékař. Nyní žije v Bruselu, kde dostudoval masters z Public health, ale ženu a chlapečka má v Kongu. Do Bruselu je bude moci dovézt, až dokončí pět let trvalého pracovního poměru v Belgii (MSF Bruxelles). Zatím na půl cesty. Ještě mu zbývají 3 roky života na misích.

Každý to holt nemá tak lehké jak my.

Po půlhodině víme jen to, co potřebujeme a někteří ani to.. Jako ranní sezení na olomoucké ortopedii. A jedeme dál. Na vizitu.

Al- Wahada MSF Trauma Hospital v Adenu je nemocnice pod zprávou MSF od roku 2012. 2 operační sály, JIP, až 70 lůžek

 Al- Wahada MSF Trauma Hospital v Adenu  (menší budova vlevo)

Staráme se o „oběti násilí“- ale ne autonehody. Ve svém důsledku téměř všechna zranění jsou střelná nebo bodná. Zatížení nemocnice je daleko menší, než jsem zvyklý z jiných misí. Kapacita lůžková naplněna jen z 1/3, ale pořád je tu práce, která se dá dělat dobře. Nebo špatně.

MSF v Adenu nemá jednoduchou situaci a musí bojovat o své „místo na slunci“. Aden je veliké město (cca půl milionu obyvatel, spádová oblast Aden a okolí až 2 miliony) se slavnou historií, velkým přístavem. Nyní ale několik let nuceně na vedlejší koleji po sjednocení Jemenu v roce 1990 (viz níže).

Při výstupu na Serra Castle, v pozadí Aden down town

Nicméně s relativně rozvinutou nemocniční sítí (jedna státní a 5 privátních trauma nemocnic). MSF trauma projekt v Adenu je relativně mladý, stále s určitými poporodnímu strastmi a plně nerozvinutým přísunem zraněných.  Naši pacienti jsou spíše chudší (naše péče je jako jediná ve městě zadarmo), hodně střelení mladí a odolní (jež přežijí až několikahodinovou cestu z daleka) nebo málo střelený mix z Adenu a okolí.

Taje jemenské ortopedické reality mi poodhalil místní ortoped Dr. Whaleed. V celém jižním Jemenu, cca 5 mil obyvatel– je jen Aden místem, kde se provádí ortopedická chirurgie. Pacienti ale platí: zlomená stehenní kost- fixace dlahou nebo hřebem- 1000 amer. dolarů operace a až 500 dolarů implantát. Zlomený krček kyčelní kosti, artróza- endoprotéza- 2000 dolarů operace, a až 2000  implantát. Artroskopie se provádí jen jednoduché-  a jen kolenní- cena? 1000 dolarů.

„A Whaleede, když bys měl přetržený zkřížený vaz v koleni ty, co bys dělal?“. „Indie, Pítr, Indie..“

 Každý to holt nemá tak lehké jak my.

Samotnou historii Jemenu se ani nebudu pokoušet rozklížit. I Wikipedie potřebuje stejný počet stránek na období od roku 5000 před Kristem do začátku 19. st., jako na období od začátku britské okupace Adenu (1839) do současnosti. Její součástí jsou ale opravdové pikantnosti- od jediného komunistického státu na arabském poloostrově, krvavé občanské války mezi Severním a Jižním Jemenem, až po neklidnou faktickou unifikaci Jemenu v roce 1994. A málem bych zapomněl: současná Al Qaeda a její výcvikové tábory v místních horách.

Jen ty nejzákladnější výstupy, které se přímo týkají nás tady a teď. Jižní Jemen je tradičně bohatší na nerostné suroviny, má výhodnější polohu (přístavy), klima a úrodnou půdu (zemědělství). Samotná rozloha Jižního Jemenu je daleko větší, než Jemenu severního, ale žije tu jen 5 mil. lidí (na severu 20 milionů). Veškerá moc je soustředěná do rukou severních Jemenců se všemi nepříznivými důsledky pro jižany. (zabírání půdy jižanských vlastníků, přesídlení hlavního přístavu země z Adenu do Al Hudyaydah, atd.)

Tento materiální nepoměr ústí v trvalý sociální přetlak, nespokojenost jižních Jemenců, a jejich další pokus o osamostatnění, vyhlášený na 30.11. letošního roku – při výročí tzv. Indepence day- opuštění Adenu Brity v roce 1967.(tuhle větu jsem fakt vymyslel a sestavil já sám. Konec historické vsuvky, zbytek si Zdenda a další polyhistoři a milci věcí minulých dohledají už sami).

8:30h- 9:00h, vizita: procházíme postupně prořídlé oddělení a JIP. Pořádek musí být: Já, Henry Fonda, Dr. Akram – obecný chirurg z Adenu, se svou roztomilou „slovenčinou“ ze studií v Bratislavě („Myslíš kolegu? ten tu ešte nie je, ako sa to povie.. Ako teplá šunka sa válí v posteli. Stále spí.“), fyzioterapeut, psycholog. A pacienty nám referují střídavě JIP lékař a lékař oddělení. Vše ale v místních barvitých odstínech a konturách. Teď tu máme třeba 2 „kamarády“ pistolníky- na JIP jeden – s prostřeleným břichem tím druhým, na běžném oddělení druhý s prostřelenou nohou tím prvním. K sobě na oddělení je raději dávat nebudeme. Úsměvná jsou i některá jména. Krom klasických arabských narazíte i na Adama Abdullaha a Daniela Mohammeda. 

 Od 9:00h, operační sály: začíná operační program, a přebíhání na ambulanci ke konzultaci složitějších případů (převazy, kontroly). Dopoledne operujeme tzv. cold cases- převazy, druhotné čištění ran (střelná rána se při prvotním chirurgickém ošetření nikdy nešije), kožní štěpy k zakrytí velkých defektů. A hot cases: příjmy z noci, které mohou počkat (nekrvácející, menší střelná poranění). Vytahujeme kulky a šrapnely, reponujeme, sádrujeme, vrtáme dráty pod RTG kontrolou, fixujeme zevními fixátory, kryjeme větší defekty kožními štěpy. Já končetiny, obecný chirurg břicho a hrudník.

 Dospávací kout na operačních sálech

Nyní velice diskutované téma na operační centrále v Paříži: Jak dál? Směrem k  vnitřní fixaci (používání dlah a hřebů k fixaci zlomenin) nebo útlum traumatologie a rozvoj poúrazové rekonstrukční chirurgie  (chron. defekty, špatně zhojené zlomeniny, infikované rány a kosti).

Vaskulární chiruržka Dr. Saba v akci

 13:00h, oběd: vyšlapeme si těch pár schodů o patro výše, kde je naše Expat království. Projekt, co se lidí týče, menší než např. loňský Afghánistán. Jen 8 expatů, ale též nám vaří, perou, každý má vlastní pokoj, tělocvična, pingpongový stůl, TV místnost se satelitem. A tak vůbec je o nás pěkně postaráno.

Kristin, Kevin, Camille, Tezra, Isabell po snězení žraloka ( Německo, Francie, Francie, Kanada, Kanada)- škoda, že teď není MS v Hokeji.

Přílišná blízkost práce a bydlení, v našem případě jen jedno patro stejné budovy, s přibývajícím časem překáží víc a víc. Člověk je příliš blízko na to, aby nemohl sejít dolů a zkontrolovat sebevětší prkotinu, když je požádán, a ne dostatečně daleko, aby si provětral hlavu při cestě tam a zpět. Třeba teď trvá už sedmý den bezpečností omezení pohybu- pro konec měsíce a „Independence day zmatky“. Ano, máme střechu s posezením, ale i tak je toho čerstvého vzduchu zoufale málo. Nikdy bych nevěřil, jak zábavné může být nakupování v blízkém supermarketu. (Několikrát jsem si vzpomněl při tlačení vozíku na Kolďovy drásavé historky z Ikei plné křiku a slz.. A bavil se ještě víc.)

Odpoledne a večer: naše cesty jsou omezeny jen na pár povolených míst. Město je klidné, ale MSF pravidla přísná, což se mi s přibývajícími zkušenostmi stále lehčeji chápe. Tolik faktorů kolem, které pochopit nelze. Přestože naší bezpečností a sledováním aktuální situace se zabývá několik lidí, zvrtnout se může ledacos. Před pár dny jsme cestou na jednu z našich výletových lokalit objevili katolický kostel. Zastavili (první přestupek proti bezpečnosti), zaklepali a vstoupili (druhý a třetí). Otevřel nám otec Thomas, Ind, nabídl čaj a začal povídat: Tento Kostel je postaven před 120ti lety za britské kolonizace. On sám tady žije let 5, jako jediný katolický kněz v zemi, na speciální vízum jemenské vlády, podmiňující jeho přítomnost jen péčí o hmotný majetek, ale ne praktikováním křesťanství. Praktikující křesťané v Jemenu ani existovat nemohou. Nepřežili by. Mše slouží pro občas zbloudilé cizince a 90 řádových sester pracujících v jedné nemocnici v Adenu. Tři z nich v roce 1998 někdo zabil na ulici. Nikdy předtím ani potom se nic podobného nestalo. Špatný čas, špatné místo.

Serra Castle, stará britská pevnost, Aden

 Jak praví internet: „Khat je návyková droga rostlinného původu s amfetaminovými účinky. Droga se do organismu dostává žvýkáním listů. Žvýkání khatu je běžné především v Jemenu, kde je hluboce zakořeněno a má i jistou společenskou úlohu ve formě „rituálů“. Každý den se po několik hodin asi polovina mužského obyvatelstva oddává žvýkání čerstvých listů khatu, sklizených časně ráno téhož dne v horských oblastech. Požívači khatu při něm živě rozprávějí, obzvláště na jeho počátku. Žvýkání khatu způsobuje pocity libosti a euforie, vzrušení, oddaluje spánek, zvyšuje sebeúctu, současně vzrůstá také energie a ostražitost. Khat je užíván jako stimulans, které rozptyluje pocity únavy a hladu. Žvýkači khatu se stávají hovornými a mají sklon k sociální interakci. Během žvýkání vznikají živé diskuse týkající se často všeobecných zájmů. Khat způsobuje exaltaci, pocity osvobození od prostoru a času. Může vést až k extrémní hovornosti, hloupému až dětskému smíchu.“ Konec citace.

Khat je všude kolem: Žvýkají ho řidiči v autech, vojáci na check pointech. Lékaři ve službě..

Dr. Akram druhý zleva

MSF s khatem svádí nerovný souboj: Pro zaměstnance: NO KHAT ON DUTY, pro pacienty: PATIENTS ARE NOT ALLOWED TO CHEW KHAT IN HOSPITAL FACILITY.

Někdo žvýká mono: boule na pravé nebo levé tváři, ti nejlepší stereo jako křeček.

„Kolik tě stojí Akrame khat na jeden khat session?“„Veľké rozdiely Pítr. Dobrý khat stojí moc. Taký normálny - desať dolárov.“ „To je hodně peněz Akrame. Kolik vyděláváš měsíčně jako chirurg ve státní nemocnici?“   „400 až 500 dolárov.“ „A jak často žvýkáš?“ „Každý deň. Bohužiaľ.“

MSF řidič vydělává 300 dolarů měsíčně. Jak to dělají, nevím. Ale tlustého Jemence nepotkáš. Khat je obrovským průmyslem sám o sobě. Vytlačuje ostatní plodiny z tradičních pěstitelských horských oblastí a tak dále a tak dále.

„Doktor Pítr moc mě bolí za krkem tady a jde mě to až do ruky tady.“ Zastavuje mě na chodbě jeden z našich watchmenů. „A jak to začalo Jamale, dělal jsi něco neobvyklého?“ „Lá, doktor Pítr, lá. Nic neobvyklého. Seděl jsem, žvýkal khat 6 hodin, opřený hlavou o ruku- takhle. A druhý den ráno, bolest- Alam, tady, tady, moc.“

 21:00h, curfew: Neboli zavíračka, měli bychom být zpět z případné lítačky po venku… Pravidlo z nejpravidlovatějších.

Noční vyhlížení pacientů s plechovkou nealko piva v ruce- pohled ze střechy na příjezdovou bránu

Náš denní režim je rámován dvěma neměnnými zvukovými kulisami:

ad A.: 5x denně muezzini z mešity č. 1 a mešity č. 2 hned vedle nemocnice. Kluci to nemají moc sehraný. Do veskrze melodického, skoro až operního nápěvu jedničky, vyštěkne po deseti až patnácti sekundách ostře rapující dvojka. Jeho agresívní hulákání se jakoby ve vlnách vzdaluje, a zase blíží zpět. Jednička si jede to svoje, dvojka též, vlnící kakofonie po deseti minutách utichá.

Toto volání k modlitbě je nadevše. V restauracích se vypíná zvuk televize, na našem operačním sále cédéčko. (Viděl jsem i aplikaci do mobilu, která pomáhá nepropásnout.. Asi těm hluchým)

ad B.: ve 23h začínají oslavy. Ohňostroje a střelba do vzduchu. Ještě nejsem moc dobrý v rozlišování kalašnikovů od pistolí a petard a jiných ručních zbraní. Zkusím na to přijít. Všechno je prý svatba. Tak nevím. Více manželek Alláh povoluje, takže to vychází i početně- několik svateb denně na jednu čtvrť půlmiliónového města. Zjišťovat to sám nepůjdu, věřit je jednodušší.

23:45h: tak zalehnout a spát.. Zavolají?

P.S. 30.11 a 1.12 byl klid. V sobotu po obědě, demonstranti z jižního Jemenu a vojáci ze severního, společně požvýkali khat. Večer pár provokací. Kolem deseti střelených ošetřeno v nemocnicích v blízkosti centra. Jemen zůstává nerozdělen.

                                                                                                                                         Džemel