Memoriál Michala Pětroše v Bruselu

 Memoriál Michala Pětroše aneb běhali jsme s Majklem v Bruselu

Jak se říká, když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Bylo to prostě takto. Blížil se termín druhého ročníku Memoriálu Michala Pětroše v Ostravě a já tušil, že se prostě na závod do Ovy z toho Bruselu nedostanu, je to prostě dálka. Napadlo mě ale, proč nějaký pseudozávod neuspořádat „na koleně“ i tady doma v Bruselu? Říkal jsem si sice, profesionalitě, která provází závod v Ostravě (webové stránky, domluvené hřiště, ozvučení, čipy, vyfáborovaná trať, pivo, limo a klobása s hořčicí), se nemůžu vůbec rovnat. Červíček pochybností proto pořád hlodal. Jak můžu konkurovat? Ale nedalo mi. Myšlenka chvíli zrála. Pak jsem se osmělil a rozhodl jsem se tuto myšlenku probrat s budoucí místopředsedkyní závodu Denisou a traťovým komisařem (a také místopředsedou – aby těch funkcí nebylo málo) Mirkem. Oběma se nápad líbil, což mě potěšilo a vlilo mi novou energii do žil. Základní idea byla jednoduchá. Pozveme někam do místního lesoparku pár známých rodin s dětmi, uděláme závod pro tři kategorie – děti, ženy a muže - a vybereme symbolické startovné, které půjde na účet Ondrášku.

  

S místopředsedou jsme pak vymysleli jednoduché tratě v místním lesoparku a přes družici je změřili (aby to vypadalo aspoň trochu profesionálněJ). Trasa pro muže a ženy vedla kolem jediného jezírka po jediné cestě (rozlišení podle počtu kol), takže fáborkování nebylo nutné. Pro děti jsme se rozhodli vytyčit krátkou trať až v den závodu (start a cíl se dá vždy označit lavečkou nebo odpadkovým košem)J

Pozvánku jsem pak poslal i pár dalším kamarádům, kterým by se tato myšlenka mohla líbit, někteří přeposlali i dál. Výsledkem byla na počátku nepředstavitelná účast – 5 mužů, 10 žen a dokonce 12 dětí (počítám pouze aktivní závodníky) ze čtyřech zemí – Česká republika, Slovensko, Bulharsko a Velká Británie.

Start závodu, minimálně výběhu jedné kategorie, byl stanoven na stejnou dobu jako mateřský závod v Ostravě (sobota 11h). S ohledem zejména na specifické biorytmy různých dětí jsme ale nechali timingu částečně volný průběh. Co ještě chybělo k řádné organizaci? No přece něco na zub a něco na zapití. Spravila to basa Plzeňského, kterou jsem měl z diplomatického obchodu odloženou na balkoně. To ocenili mužští běžci zejména při povinné občerstvovací pauze po prvním kole (jedno na ex).

Pro děti pak samozřejmě džusíky a voda, na zobání banány, belgické gofry a buchta upečená jednou z účastnic.

Místopředsedkyně pro praktické věci Denisa pak navrhla a vytiskla startovní čísla a vyrobila medaile.

A závod mohl začít. Je známo, že belgické počasí není nic moc, ale sobota 12. října 2013  překvapila. Ještě den předtím déšť a všudypřítomná šeď, odpoledne po závodě návrat k normálu, ale dopoledne vyšlo na jedničku - slunko a modrá obloha. Takže všechno naprosto dokonalé.

Závod odstartoval dětskou kategorií, nicméně po doběhu dětí bylo jasné, že musí dojít k improvizaci s harmonogramem běhů. Dorazily totiž dvě rodiny s dohromady pěti dětmi, tak se počet dětí skoro zdvojnásobil. No uznáte, že se musel běžet ještě jeden dětský závod.

Vyrobené medaile poté byly předány vítězům všech kategorií. V dětské kategorii samozřejmě vyhrály všechny děti, pro každého se nějaká ta kategorie našla (např. jedna z kategorií byla pro děti kolem jednoho roku, jejichž tatínek má kolem dvou metrů, apod.).

Myslím, že bruselský závod jsme si všichni super užili. A k tomu hlavní účel byl splněn, setkat se, zasportovat si, a i trochu pomoci Ondrášku. A pro pár z nás, co jsme Michala znali osobně, na něj zavzpomínat! Už se těšíme na další ročník Memoriálu Michala Pětroše v roce 2014.

více fotek zde http://ddenisa.rajce.idnes.cz/2013_Memorial_MP/